Black Buřiňos

Bio

Black Buřiňos vznikli v roce 2005 z přípravného souboru Mladého týnišťského big bandu při ZUŠ Týniště nad Orlicí. Původně se zaměřili především na dixielandové standardy a jako školní orchestr dosáhli výrazných soutěžních úspěchů: v letech 2007 a 2010 zvítězili v ústředním kole soutěže ZUŠ pro jazzové a taneční orchestry, přičemž jednotliví hráči získali ceny za sólové výkony. Kapela vystupovala na dixielandových a jazzových festivalech v Hradci Králové, Týništi, Děčíně či Chrudimi. Později svůj výraz rozšířila o offbeatový rytmus ska a prvky popu, jazzu a funku, aniž by ztratila vazbu na dixieland.

Původ v přípravném souboru vysvětluje mladistvou energii i důraz na pedagogickou práci. Black Buřiňos nevznikli jako náhodné seskupení pro jedinou akci, ale jako další stupeň vedle Mladého týnišťského big bandu. Dixieland byl pro začínající orchestr vhodným základem: dává jednotlivým hráčům prostor k sólu a zároveň vyžaduje, aby několik melodických hlasů dokázalo fungovat společně. Název s buřinkou odkazuje k hravému pódiovému obrazu, který odpovídá uvolněnějšímu charakteru této hudby.

Dvě vítězství v ústředním kole soutěže ZUŠ v letech 2007 a 2010 potvrzují, že soubor rychle překročil úroveň běžné školní aktivity. Ceny pro jednotlivé sólisty jsou stejně podstatné jako ocenění celku, protože dixieland stojí na střídání osobních improvizací a společné souhry. Festivaly v Hradci Králové, Týništi nad Orlicí, Děčíně a Chrudimi pak umožnily konfrontovat školní práci s veřejným jazzovým provozem a budovat koncertní zkušenost mimo domovskou scénu.

Pozdější přijetí ska, popu a funku nebylo úplným opuštěním počátečního stylu. Offbeatový rytmus ska navazuje na důraznou práci dechů a posouvá ji k tanečnějšímu zvuku. Funk přidává rytmickou ostrost a pop otevírá repertoár širšímu publiku. Black Buřiňos tak během vývoje dokázali proměnit přípravný dixieland v samostatně čitelné těleso s několika stylovými vrstvami. Vazba na ZUŠ Týniště nad Orlicí zůstává klíčová: soutěžní výsledky, sólistická zkušenost i žánrové rozšiřování vyrůstají z prostředí, které mladým hráčům umožnilo postupovat od výuky k pravidelným festivalovým vystoupením.

Proměna repertoáru rovněž odpovídá dospívání původních členů. Hudebníci, kteří začínali u školního dixielandu, si postupně přinášeli zkušenost s novější taneční hudbou a mohli ji začlenit do společné sestavy. Black Buřiňos tak zachycují nejen vývoj jednoho orchestru, ale i cestu mladých hráčů od prvních improvizovaných sól k sebevědomému festivalovému projevu s vlastním stylovým přesahem.