Cimbálová muzika Slovácko

Bio

Cimbálová muzika Slovácko vznikla v srpnu 2000 v Mikulčicích, obci spojené se skladatelem lidových písní Františkem Hřebačkou známým jako Fanoš Mikulecký. Svým názvem vědomě navazuje na starší stejnojmennou tradici, kterou v obci od roku 1965 rozvíjela muzika vedená Přemyslem Líčeníkem. Současná skupina se chápe jako pokračovatel místního muzicírování a jejím základním cílem je uchovat krásu lidové písně pro další generace. Současným kontaktním místem muziky je Moravský Žižkov.

Těžištěm repertoáru jsou písně Podluží. Tento jihomoravský region má výrazný taneční a pěvecký styl, úzce propojený s hody, vínem, kroji a každoročními obyčeji. Slovácko však hraje také písně z dalších částí Moravy, Čech, Slovenska a Maďarska. Vedle lidového materiálu zařazuje orchestrální skladby, známé světové melodie a filmovou hudbu. Neomezuje se tedy na jeden typ programu, ale používá tradiční nástrojové obsazení k různým hudebním účelům.

Muzika hraje k tanci i poslechu. Může připravit samostatný komponovaný koncert, vystoupit s krojovanými tanečními páry nebo spolupracovat se zpěváky; mezi veřejně uváděné hosty patří Jožka Šmukař. Vystupuje na svatbách, rodinných oslavách, křtinách, hodech, předhodových zpíváních, koštech vín, plesech, vinařských akcích, firemních večírcích a veletrzích doma i v zahraničí. Takto široká praxe vyžaduje schopnost rychle přizpůsobit délku, dynamiku a repertoár konkrétnímu publiku.

Ve zveřejněné sestavě působí primáš Petr Marada, houslista Tomáš Dvořáček, cimbalista Petr Spěvák, violista Libor Kilián, kontrabasista Tadeáš Koplík a klarinetista Jan Kočár. Jde o klasické obsazení, v němž první housle vedou melodii, klarinet rozšiřuje barevnost, cimbál s kontrou vytvářejí harmonický a rytmický základ a basa drží taneční puls. Díky této sestavě může muzika fungovat bez rozsáhlé techniky i při větší veřejné události.

Kalendář veřejných vystoupení, nahrávky a nabídka produkcí ukazují pokračující aktivitu muziky. Cimbálová muzika Slovácko představuje soubor, který spojuje konkrétní podlužácké kořeny s otevřeným společenským repertoárem. Udržuje starší místní tradici, ale není muzeálním tělesem: hraje pro dnešní tanečníky, zpěváky, svatebčany i koncertní publikum a přizpůsobuje lidovou hudbu situacím, v nichž může dál přirozeně žít.

Odkaz Fanoše Mikuleckého dává místnímu působení muziky další rozměr. Jeho písně patří k repertoáru, který dokáže spojit obyvatele regionu napříč generacemi, a pro soubor z Mikulčic představují přirozený bod, v němž se autorská osobnost potkává s tradicí chápanou jako společné dědictví.