Harafica

Bio

Harafica je cimbálová muzika z Uherského Hradiště, založená v roce 1999 při tamní základní umělecké škole. Jejím zakladatelem a prvním vedoucím byl pedagog Pavel Štulír, výrazná osobnost rozvoje mladých cimbálových muzik na Uherskohradišťsku. Z původně studentského souboru postupně vyrostlo samostatné těleso, které se v roce 2005 oddělilo od školy a přijalo název Harafica. Muzikanti si zachovali pevnou vazbu na slovácký folklor, ale od počátku měli chuť hledat nové aranže a spolupráce, které tradiční obsazení otevírají současnému publiku.

Repertoár vychází především z lidových písní Moravského Slovácka. Harafica se však inspiruje také hudbou Slovenska, Maďarska a Rumunska a do úprav přirozeně zapojuje prvky jazzu, klasiky, folku a world music. Typické obsazení tvoří housle, violy, klarinet, cimbál a kontrabas. Vedle přesné souhry je důležitá improvizační schopnost jednotlivých hráčů. Muzika tak může citlivě doprovázet zpěváka nebo tanečníka, ale také samostatně vystavět rozsáhlejší koncertní skladbu.

Uměleckým vedoucím a cimbalistou je Petr Gablas, který navázal na zakladatelskou práci Pavla Štulíra. Od roku 2010 působí jako primáš Martin Melichárek. V souboru se setkávají profesionální hudebníci se zkušenostmi z folklorních, komorních i divadelních projektů. Harafica dlouhodobě spolupracovala s dívčím sborem Darebnice, herci Slováckého divadla, Vojenským uměleckým souborem Ondráš a dalšími hosty. Ve Slováckém divadle se podílela na představení Slovácko sa súdí a na komponovaných pořadech Letní jízda a Zimní jízda.

První album Harafica vyšlo v roce 2010, druhé v roce 2014. Výrazným mezníkem se stal projekt Harafica Symphonic, v němž se cimbálová muzika spojila s Janáčkovou filharmonií Ostrava pod taktovkou Roberta Kružíka. Nahrávka ukázala, že lidová melodika a zvuk cimbálu mohou přirozeně fungovat v symfonickém prostoru, aniž by ztratily rytmickou živost. V roce 2023 následovalo album Vánoční příběhy, doprovázené koncertním turné včetně vystoupení ve Spojených státech.

Harafica se pohybuje mezi tradiční besedou u cimbálu, festivalem, divadelním pořadem a velkým koncertním projektem. Neusiluje o nahrazení lidové hudby moderním efektem; spíše zkoumá, co všechno může cimbálová muzika vyjádřit, když se opře o dobré hráčství a otevřenou dramaturgii. Díky tomu patří k nejvýraznějším současným souborům svého druhu a dál rozvíjí hudební identitu Uherského Hradiště i širšího Slovácka.

Pro Haraficu je příznačné, že umí měnit měřítko bez ztráty vlastní identity. Při komorním hraní vynikne ornamentika houslí, pružnost cimbálu a kontakt se zpěvákem. V symfonickém projektu se stejné motivy rozvinou do velkých orchestrálních ploch. V obou případech zůstává základem respekt k melodii a rytmu. Soubor tak oslovuje jak návštěvníky tradičních folklorních akcí, tak publikum koncertních sálů. Novější alba dokazují, že stejné hledání pokračuje také ve studiu a v práci s hosty.