Humpolecký Dixieland

Bio

Humpolecký Dixieland vznikl z přání jednoho z místních muzikantů zahrát si hudbu, která do té doby v Humpolci neměla vlastní stálý soubor. První přípravná setkání začala v roce 2012 a hlavním úkolem bylo najít dostatek zkušených hráčů s časem a chutí věnovat se specifickému jazzovému stylu. Po zhruba dvou letech zkoušení se sestava ustálila a v roce 2015 už pravidelně veřejně vystupovala. Z původně téměř soukromého snu tak vyrostla kapela schopná reprezentovat město na klubových pódiích, slavnostech i žánrových festivalech.

Kapela pracuje s tradičním dixielandovým obsazením. Melodickou přední řadu tvoří trubky, pozoun a klarinet, rytmus a harmonii drží banjo, kontrabas a bicí. Kapelníkem je bubeník Pavel Kout; v průběhu let se v sestavě objevovali trumpetisté Josef Jůzl a Kamil Brož, pozounisté Jiří Šašek, Tomáš Velínský nebo Roman Kostinec, klarinetista Jan Kerber, banjisté Václav Novotný či Luboš Janů a kontrabasista Miroslav Uzel. Instrumentální program doplňují zpěvačky, mezi nimi Kateřina Krejčí. Obsazení dovoluje střídat kolektivní improvizaci se sólovými vstupy a vokálními čísly.

Hudebně se Humpolecký Dixieland hlásí především k modernější britské revivalové škole padesátých a šedesátých let. Orchestry Chrise Barbera, Ackera Bilka nebo Kennyho Balla tehdy vrátily tradiční jazz širokému evropskému publiku. Humpolečtí hráči proto nesměřují k přesné rekonstrukci jedné nahrávky z New Orleans. Využívají známé melodie, taneční rytmus, improvizaci a komunikaci mezi dechovými nástroji tak, aby hudba působila živě i na současného posluchače. Důležitá je lehkost a radost, za nimiž se však skrývá přesná souhra a cit pro společné tempo.

Do roku 2019 měla kapela za sebou přes sto dvacet koncertů, pravidelně hostovala v pražském Jazz Docku a účastnila se domácích i mezinárodních dixielandových festivalů. V roce 2019 byla součástí Mezinárodního dixielandového festivalu v Plzni vedle českých, německých a dalších evropských souborů. Hraje také na promenádních koncertech, městských slavnostech, setkáních historických vozidel a v divadelních sálech. Právě rozmanitá pódia ukazují praktickou sílu dixielandu: může být soustředěným klubovým koncertem, ale stejně přirozeně vytváří taneční a společenskou atmosféru pod širým nebem.

Členové sami popisují hudbu jako své společné sanatorium: prostor, kde má hraní přinášet potěšení muzikantům i posluchačům. Toto pojetí není omluvou pro nepřesnost, naopak. Dixieland stojí na tom, že hráči znají formu skladby, dokážou si předávat melodii a improvizovat, aniž by se celek rozpadl. Humpolecký Dixieland tak do regionální kultury přinesl žánr, který zde před jeho založením neměl domácí zastoupení. Z několika přípravných schůzek vybudoval stabilní koncertní těleso a ukázal, že hudba počátků jazzu může v podání místních muzikantů znít přirozeně i po více než sto letech.