Kino Luna

O kulturním centru

Kino Luna v Českém Krumlově navazuje na více než stoletou tradici stálého promítání ve městě. První biograf zde otevřel Ludvík Lep už roku 1911 v malém sále na Horní Bráně. Současná budova vznikla mnohem později, v letech 1974 až 1976, jako Kino Družba. Navrhl ji architekt Bohumil Böhm a na realizaci se v rámci tehdejší Akce Z podíleli obyvatelé města desítkami tisíc brigádnických hodin.

Slavnostní otevření proběhlo 18. prosince 1976. Sál měl původně 320 míst a součástí budovy byla výtvarná díla Milana Peterky a Bohumila Dobiáše. Architektura patří k hodnotným příkladům poválečné stavební kultury Českého Krumlova. Budova nebyla jen schránkou pro projekční techniku; foyer, bar, výtvarné prvky a výhledové společenské prostory vytvářely komplex, který měl sloužit filmovému i veřejnému životu nové městské části.

Nová provozní etapa začala 1. února 2013. Kino převzala společnost Tarstia a jméno Družba nahradil název Luna. První změny se týkaly foyer, sociálního zázemí a zpřístupnění částí, které dříve zabíraly jiné provozy. Digitalizace umožnila uvádět aktuální premiéry bez dlouhého čekání na analogové kopie. Provozovatel současně zdůraznil záměr otevřít budovu festivalům, přednáškám, školám, spolkům a občanským aktivitám.

Dnešní program kombinuje běžnou českou a zahraniční distribuci, rodinné filmy, tematická promítání, školní pořady a příležitostné festivalové či komunitní akce. Kino pracuje s publikem všech generací a vedle turistického centra města nabízí pravidelnou kulturní službu především obyvatelům Českého Krumlova a okolí. Samostatná velká budova dovoluje rozvíjet také doprovodné aktivity, které přesahují samotný čas projekce.

Luna je důležitá dvojí kontinuitou. Připomíná začátky kinematografie v Českém Krumlově, současně však chrání hodnotu budovy ze sedmdesátých let a její původní umělecké řešení. Změna názvu a provozovatele v roce 2013 neznamenala přerušení filmové funkce, ale snahu vrátit kino do středu místního kulturního života. Aktivní program ukazuje, že velký jednosálový biograf může vedle historického centra města dál sloužit premiérám, komunitě i vzdělávání. Hodnotu domu vytvářejí také dochované výtvarné prvky, které byly navrženy přímo pro tuto stavbu a nejsou pouhou dodatečnou dekorací. Jejich zachování připomíná, že veřejné kino sedmdesátých let bylo chápáno jako komplexní architektonické dílo, nikoli jen technická místnost s plátnem. Pravidelná péče o dům proto chrání zároveň filmový provoz, architekturu i městskou kulturní paměť.