Laky Mari

Bio

Laky Mari je autorská kapela z Třebíče, kterou založili zpěvačka, klávesistka a textařka Mari Křížová a kytarista Lukáš Krupička. Společně začali pod tímto jménem tvořit kolem roku 2020, předtím se potkávali v hardrockové skupině Endless Melody a hráli také příležitostně ve dvojici. Název Laky Mari vznikl hravou kombinací jejich jmen. V roce 2024 se stálým členem stal bubeník Matouš Benda, který se na nahrávkách objevoval už dříve. Všichni tři pocházejí z Třebíče a spojuje je místní hudební prostředí i předchozí kapelní zkušenost.

První album Lapidárium vyšlo roku 2022. Bylo zpívané česky a mělo výraznější folkové ladění. Následovala série singlů a EP Zvířecí triptych, na němž se začal jasněji projevovat nový zvuk. Kapela pro něj používá označení folklórní jazz rock, ale hranice chápe volně. V hudbě propojuje elektrickou kytaru, syntezátorové piano, bicí a vícehlasý zpěv, někdy přidává etnické hlasové techniky a další zvukové experimenty. Důležitá je harmonie a ochota měnit obvyklou písňovou stavbu podle tématu a nálady.

Texty se věnují vztahu lidí k přírodě a zvířatům, právům živých bytostí i společenským a mezilidským otázkám. Mari Křížová vystudovala tvorbu textu a scénáře na Konzervatoři a VOŠ Jaroslava Ježka a autorskou práci rozvíjela také v dalších hudebních projektech. Laky Mari nepoužívají tato témata jako pouhé heslo; snaží se je spojovat s konkrétními příběhy a hudebním vývojem skladeb. Z původní folkové polohy se postupně přesunuli k rockovějšímu a zvukově pestřejšímu výrazu.

Druhé album Kind (of) mind vyšlo v červnu 2026. Je převážně anglicky zpívané a uzavírá etapu proměny, kterou předznamenal Zvířecí triptych. Nahrávku kapela podpořila veřejnou sbírkou a pokřtila ji v brněnském Divadle Husa na provázku. K písni Evil be good vznikl videoklip propojující hudbu s tématem zacházení se zvířaty. Laky Mari vystupují na festivalech, v klubech i v rozhlasových pořadech; v roce 2025 hráli živě ve studiu Radia Proglas a v roce 2026 připravili koncertní cestu k nové desce. Kapela stojí na kontrastu citlivých folkových kořenů, tvrdších kytar, rytmické proměnlivosti a hlasů všech členů. Její vývoj od komorní dvojice k sehranému triu ukazuje, že jednotlivé stylové změny nevnímá jako opuštění minulosti, ale jako další vrstvu vlastního autorského jazyka.