Lunetic

Bio

Lunetic je česká chlapecká popová skupina založená v severních Čechách v roce 1995. U jejího zrodu stáli Martin Kocián a Aleš Lehký, kteří začínali jako taneční dvojice na diskotékách. Po příchodu Davida Škacha a Václava Jelínka vznikla čtyřčlenná sestava a v červnu 1996 odehrála první koncert v Mostě. Zlom nastal v roce 1997, kdy se skupiny ujal producent Stano Šimor a nasměroval ji k českým textům, vícehlasému popu a jasně vystavěné choreografii.

V květnu 1998 vyšel singl Máma, který se stal jedním z nejznámějších českých popových hitů konce devadesátých let. V létě následovalo debutové album Cik-Cak. Skladby Nechci být sám, Ať je hudba tvůj lék, Dotyky a další písně zasáhly mladé publikum v době, kdy se v Česku naplno rozvíjela kultura chlapeckých skupin, televizních hitparád a časopisů pro dospívající. Debut patřil k nejprodávanějším titulům domácí pop music a kolem členů vznikla mimořádně silná fanouškovská vlna.

Druhé album Nohama na zemi vyšlo v roce 1999 a přineslo další známé písně včetně Chtěl bych tě líbat. Následoval Časoprostor a později tituly Na přání, Kapky příběhů a Na vlnách. Prudká popularita měla i odvrácenou stránku: vysoké pracovní tempo, osobní problémy a tlak médií postupně oslabily fungování skupiny. Poslední vystoupení původní etapy proběhlo na začátku nultých let a Lunetic se rozešel. Jednotliví členové se věnovali vlastním projektům, práci v médiích nebo hudební produkci.

Skupina se znovu spojila v roce 2008 a návrat budovala postupně. Publikum už netvořily jen někdejší dospívající fanynky, ale celé rodiny. Lunetic začal vystupovat s živou doprovodnou kapelou a starší písně získaly koncertně plnější podobu. V některých obdobích se vracel i Martin Kocián, stabilní současné jádro však tvoří Václav Jelínek, Aleš Lehký a David Škach. Novější tvorbu připomíná mimo jiné singl Sdílej.

Třicáté výročí skupina oslavila v roce 2025 vyprodaným koncertem v pražském O2 universu. Mimořádný zájem vedl k přidání další samostatné velké show v říjnu 2026. Lunetic dnes pracuje s nostalgií po devadesátých letech, ale zároveň funguje jako aktivní koncertní skupina. Jejich příběh zahrnuje prudký vzestup, rozpad i postupně vybudovaný návrat. V české pop music zůstávají nejvýraznějším domácím příkladem boybandu, jehož písně přežily původní módní vlnu a staly se společnou generační vzpomínkou.

Z dnešního pohledu je důležitá také proměna vztahu publika ke skupině. To, co bylo na konci devadesátých let někdy odmítáno jako krátkodobý výrobek pro teenagery, se stalo součástí kulturní paměti. Členové přijali vlastní minulost s nadhledem a koncerty nestaví na předstírání tehdejšího věku. Nabízejí původní písně dospělému publiku a dovolují jim fungovat jako radostná připomínka i společný popový repertoár.