Pěvecký spolek Záboj

Bio

Pěvecký spolek Záboj je nejstarším spolkem v Pelhřimově. Jeho činnost byla úředně schválena v červnu 1862, v období silného vlasteneckého hnutí a zakládání českých kulturních organizací. U zrodu stáli učitelé Karel Matějka a Václav Petrů, pozdější ředitel pelhřimovského gymnázia. První vedení tak spojovalo hudební práci se vzděláváním a podporou českého jazyka. Název připomíná bájného bojovníka Záboje z Rukopisu královédvorského.

Významným symbolem se stal spolkový prapor, který namaloval Josef Mánes. Nese motto Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti a dnes je uložen v Muzeu Vysočiny. Nový sbor se účastnil důležitých událostí národního života, včetně položení základního kamene Národního divadla. Původně šlo o mužské těleso, později však začalo přijímat ženy. Smíšené obsazení rozšířilo možnosti repertoáru a umožnilo uvádět náročnější sborové skladby.

Největšího rozmachu dosáhl Záboj mezi světovými válkami. Tehdy měl přibližně sto šedesát aktivních členů, mužský a ženský sbor i vlastní orchestr. Po válce následoval útlum a na začátku padesátých let komunistický režim spolek rozpustil. Tradice společného zpěvu však pokračovala v Pěveckém sdružení učitelů. V roce 1962, při stém výročí založení, získal kolektiv zpět jméno Záboj a od té doby jeho činnost znovu nebyla přerušena.

Po roce 1989 se otevřely možnosti zahraničních cest a partnerství. Sbor koncertoval v Rakousku, Nizozemsku, Chorvatsku, Švédsku, Itálii a Španělsku a navázal spolupráci s tělesy v Hungenu a Waddinxveenu. V Pelhřimově pořádá pravidelné jarní a vánoční koncerty a účastní se festivalů i městských slavností. Roku 2009 získal Cenu města Pelhřimova za mimořádné zásluhy o rozvoj města.

V novější době působí Záboj jako smíšený sbor pod vedením Petra Žáka. Samostatný mužský oddíl a dětský Zábojáček ukončily činnost kvůli úbytku členů, hlavní kolektiv však pokračuje. Samostatný mužský sbor fungoval až do roku 2019. Kronikou spolku prošlo více než pětadvacet dirigentů; patřili mezi ně Jaroslav Dobrodinský, Josef Škoda, Václav Nouza a Vlasta Veselá. Více než sto šedesát let historie a několik politických režimů z něj činí živého nositele pelhřimovské paměti. Záboj neudržuje tradici pouze výročními připomínkami; pravidelnými zkouškami a koncerty ji předává dalším zpěvákům a vrací ji do současného kulturního života města. Prapor byl vysvěcen ještě v roce 1862 a v Muzeu Vysočiny čeká na odborné restaurování.