Smíšený pěvecký sbor Kácov

Bio

Jméno Kácov v případě tohoto sboru neoznačuje středočeský městys, ale tradiční pěvecké těleso z Nového Města nad Metují. Jeho nejstarší předchůdce, pěvecký a hudební spolek Kácov, byl založen už v roce 1876. Původní spolek udržoval místní sborový život po několik generací, v obtížných padesátých letech dvacátého století však musel činnost přerušit. Název a paměť staršího tělesa přesto nezanikly. Dnešní Kácov se k této tradici výslovně hlásí a chápe svůj vznik jako další pokračování dlouhého novoměstského pěveckého příběhu.

Novou vývojovou větev založil v roce 1978 sbormistr František Krahulec, když vytvořil ženský pěvecký sbor. Jeho přáním bylo rozšířit těleso na smíšené, tohoto cíle se však za svého vedení nedočkal. V roce 2000 převzal práci Jaroslav Rybáček a o rok později doplnil ženské hlasy o mužské. V roce 2001 tak začal působit současný smíšený sbor Kácov, který měl v počátečním období přibližně šedesát členů. Spojil zkušenost starších zpěváků s nově příchozími a obnovil čtyřhlasé obsazení potřebné pro širší sborový repertoár.

Kácov se brzy představil při oslavách pěti set let Nového Města nad Metují a začal se účastnit soutěží. Na mezinárodním festivalu Mundi cantant v Olomouci získal v roce 2001 první cenu za lidové písně a druhou cenu v kategorii chrámové hudby. V roce 2006 dosáhl na první cenu na soutěži Musica religiosa, zaměřené na duchovní repertoár. Další první cenu v kategorii lidových písní přivezl z bratislavského ročníku Mundi cantant. Tyto výsledky ukazují dvě trvalé stránky jeho práce: schopnost zpívat duchovní skladby s potřebnou soustředěností a zároveň podat lidovou píseň živě, rytmicky a srozumitelně.

Soubor pravidelně spolupracuje s dalšími pěveckými sbory Královéhradeckého kraje a vystupoval také s Filharmonií Hradec Králové. Koncertní programy tak mohou sahat od samostatných sborových skladeb přes úpravy lidových písní až k větším dílům s orchestrem. Kácov zůstává aktivní součástí kulturního života Nového Města nad Metují a současně připomíná, že amatérský sbor může nést institucionální paměť delší než život jedné generace. Dnešní podoba stojí na obnovení z roku 2001, její identita však zahrnuje zakladatelský rok 1876, ženský sbor Františka Krahulce i práci, která po roce 2000 znovu spojila ženské a mužské hlasy.