Smíšený pěvecký sbor Smetana Jičín

Bio

Jičínský pěvecký spolek Smetana byl založen 3. února 1895. V zasedací místnosti městské radnice se tehdy sešlo devětadvacet mužů a zakladatelskou schůzi zahájil advokát doktor Volf. První podoba souboru byla mužská, později se rozšířila o ženské hlasy a začala pracovat jako sbor smíšený. Jméno Bedřicha Smetany vyjadřovalo příslušnost k české hudební a spolkové tradici, která na konci devatenáctého století spojovala uměleckou činnost s veřejným životem města. Členové vystupovali při koncertech, slavnostech a dalších společenských příležitostech.

První souvislou etapu ukončil rok 1939 a druhá světová válka. Spolek se bezprostředně neobnovil ani po osvobození a po nástupu komunistického režimu odmítl začlenění do odborového hnutí. Pokus o oživení v roce 1963, vedený ředitelem jičínské hudební školy, nebyl úspěšný. Nový začátek přišel až v roce 1977 díky učitelce Ivaně Hanzlové. Oslovila skupinu žen a vytvořila ženské pěvecké těleso. Historie tak prošla neobvyklým obloukem: spolek založený jako mužský a později proměněný ve smíšený se po dlouhé přestávce vrátil nejprve jako sbor ženský.

Postupným přijímáním mužských hlasů se Smetana znovu ustálila jako smíšený sbor. Od března 2009 s ní spolupracuje jičínský rodák Vítězslav Čapek. Vystudoval učitelství na lidové škole umění, působil jako pedagog a ředitel základní umělecké školy a už v roce 1980 začal vést smíšený sbor Antonín Dvořák v Turnově. V roce 1987 založil Musica Fortuna, s níž absolvoval téměř dvě stovky koncertů a evropská festivalová vystoupení. Tuto zkušenost přinesl také do Jičína, kde pracuje nejen jako dirigent, ale jako zpívající umělecký vedoucí přímo uvnitř kolektivu.

Současná Smetana navazuje na zakladatelský rok 1895, zároveň však otevřeně nese zkušenost přerušení a několika nových začátků. Repertoár tvoří české i zahraniční sborové skladby, duchovní hudba, úpravy lidových písní a díla vhodná pro městské slavnosti nebo výroční koncerty. Důležitá je pravidelná práce amatérských zpěváků, nikoli pouze příležitostné připomenutí historie. Sbor vystupuje v Jičíně a okolí, spolupracuje s dalšími hudebníky a udržuje veřejné koncerty jako součást místní kultury. Jeho příběh ukazuje, že instituci nemusí držet nepřerušená organizační struktura; kontinuitu mohou nést jméno, paměť, repertoár a opakovaná ochota místních lidí společně zpívat. Pravidelná odborná práce Vítězslava Čapka dává této návaznosti současnou uměleckou podobu.