Trní

Bio

Boskovická skupina Trní vznikla v roce 1993 a od začátku se pohybuje mezi folkem, country a širší akustickou hudbou. Kapelníkem, kytaristou, zpěvákem a jedním z hlavních autorů je Pavel Těžký. První sestavu doplňovali zpěvačka a houslistka Radka Šebestová, banjista Libor Janků, houslista Petr Kmeč, dvanáctistrunný kytarista Radek Klon, kontrabasista Ivan Čáni a další spolupracovníci. Početné nástrojové obsazení dalo kapele od počátku možnost překračovat čistě trampský zvuk a pracovat s více barvami.

Už první roky přinesly výrazné soutěžní výsledky. V roce 1994 Trní získalo divácké první místo na krajském kole Porty a zvítězilo na Kytce v Olešnici. O rok později vyhrálo oblastní Portu v Brně, absolutní hodnocení Porty ve Vyškově i svou kategorii na Trampské Portě v Rapoticích. V dalších sezonách přibyly ceny z Galakotlíku, Moravského vrabce, Trampské Porty a festivalu Zahrada. Divácká cena Krteček z roku 1997 a zvláštní cena Českého rozhlasu Olomouc na Mohelnickém dostavníku patří k nejviditelnějším oceněním.

Nahrávací historie začala dvěma kazetami Poklady a Wild West v roce 1994. Debutové album Pramen z roku 1999 obsahuje čtrnáct vlastních skladeb a zachycuje období, kdy kapela pravidelně postupovala folkovými soutěžemi. Písně Do větru, Budík, Ozvěna, Hrníček s kávou, Prší nebo titulní Pramen ukazují důraz na český text a melodickou stavbu. Repertoár však nikdy nezůstal omezený na jedinou podobu; Trní samo svou hudbu popisuje jako akustickou směs žánrů podle nálady, příležitosti a chuti muzikantů.

Sestavou prošla řada hráčů na housle, mandolínu, banjo, kontrabas, klavír, saxofon, dobro a lap steel kytaru. Dlouhodobě ji drží Pavel Těžký a kontrabasista Ivan Čáni, k nimž se v různých obdobích připojovali další členové. Pavel Těžký založil v roce 1994 také Alternativní hudební školičku, z níž vzešli noví sólisté a skupiny. Trní tak není jen koncertní kapelou, ale také součástí místního prostředí, ve kterém se zkušenost předává dalším muzikantům.

Skupina hraje na country bálech, festivalech, koncertech i soukromých událostech a pořádá vlastní podzimní setkání kapel různých žánrů se společným jamováním. Právě otevřenost ke spolupráci dobře vystihuje její dlouhou historii. Trní dokázalo projít četnými personálními změnami, zachovat vlastní písně a přitom nepřestat přijímat nové nástroje a hudební vlivy. Pro Boskovice představuje spojení úspěšné portovní generace devadesátých let s pokračující akustickou scénou, která stojí na živém setkávání, nikoli pouze na starých oceněních.