Jihočeská filharmonie

Bio

Jihočeská filharmonie je profesionální komorní orchestr sídlící v Českých Budějovicích. Vznikla v roce 1981 jako Jihočeský státní orchestr z iniciativy dirigenta Jaroslava Vodňanského. Cílem bylo vytvořit samostatné koncertní těleso nezávislé na provozu Jihočeského divadla a dát krajskému městu stálou filharmonickou instituci. V roce 1990 přijala název Jihočeská komorní filharmonie a od roku 2015 používá současné jméno. Je jedinou profesionální filharmonií v Jihočeském kraji a její obsazení odpovídá přibližně čtyřicetičlennému komornímu orchestru.

Od roku 1988 sídlí v bývalém kostele svaté Anny, který byl přestavěn na koncertní síň. Komorní velikost umožňuje soustředěnou práci s barokním, klasicistním a raně romantickým repertoárem, zároveň však neuzavírá cestu k větším projektům. Při rozšíření sestavy orchestr uvádí symfonická díla a ve spolupráci se sbory také kantáty a oratoria. Mezi šéfdirigenty se po Jaroslavu Vodňanském vystřídali Ondřej Kukal, Břetislav Novotný, Jaroslav Krček, Stanislav Vavřínek a Jan Talich. Každý přinesl do programu vlastní zkušenost a okruh spolupracujících sólistů.

Repertoár se postupně rozšířil od tradičních děl baroka a klasicismu k hudbě dvacátého a jednadvacátého století. Filharmonie uvádí soudobé premiéry a vyhledává projekty, které propojují klasický orchestr s dalšími žánry. Nahrávky zahrnují symfonie a koncertantní díla Voříška, Rejchy, Koželuha, Haydna, Dvořáka, Čajkovského a dalších skladatelů. Novější tituly, například Balada pro banditu, spolupráce s Nezmary, Jdeme na Ježka, Madreperla nebo Revoluční Rodrigo, ukazují snahu oslovit také posluchače mimo tradiční abonentní publikum.

Jihočeská filharmonie pravidelně koncertuje v Českých Budějovicích, dalších českých regionech i zahraničí. Vedle večerních koncertů připravuje programy pro děti, mladší publikum a lidi, kteří s klasickou hudbou teprve začínají. Její role je dvojí: uchovává profesionální interpretaci komorního repertoáru a současně hledá nové formy prezentace. Více než čtyři desetiletí po založení zůstává hlavním koncertním orchestrem jižních Čech, který propojuje stálé městské zázemí, nahrávací činnost, práci se sólisty a otevřenost vůči současné tvorbě.

Charakter Jihočeské filharmonie významně ovlivňuje její komornější počet zhruba devětatřiceti hráčů. Oproti velkému symfonickému aparátu umožňuje takové obsazení rychleji měnit podobu programu a citlivě pracovat s hudbou, která vyžaduje průzračnější zvuk. Domovská scéna v koncertní síni Otakara Jeremiáše v bývalém kostele svaté Anny zároveň poskytuje tělesu výrazné akustické i historické zázemí. Orchestr může vedle klasických titulů připravovat mezižánrové projekty a nahrávky, aniž by ztratil základní interpretační kázeň. Právě tato pružnost je jednou z jeho rozpoznatelných vlastností.