Foto: KSingh1991, Wikimedia Commons, licence CC BY-SA 4.0. Fotografie byla oříznuta a zmenšena pro web; upravená verze zůstává pod stejnou licencí.

Přihlášení prošlo. Certifikát seděl. Spojení bylo šifrované. Pak se server ozval číslem 522, odmítl otevřít datový kanál a nasazení skončilo dřív, než se na produkci přenesl jediný soubor.

V překladu z řeči FTPS: pozvánku máte, heslo znáte, ale hostitel si chce ještě ověřit, že jste stejný člověk, kterého před chvílí pustil do chodby. Běžný klient založil pro přenos souborů nové zabezpečené spojení. Server naopak vyžadoval opakování už navázané relace. Obě strany se chovaly logicky a soubor zůstal doma.

Tak vypadala jedna z méně viditelných částí srpnového vývoje BackstageHubu. Nasazení se bezpečně zastavilo, opravili jsme způsob spojení, poslali nejprve malý zkušební soubor a teprve po jeho stažení a kontrole pokračovali. Pro návštěvníka se nestalo nic. V tomto případě je to dobrá zpráva.

Redakce už umí hlídat pořadí i čas

Největší viditelnou změnou prošly články. Redakce umí spojit jednotlivé díly do série, držet jejich pořadí a nabídnout předchozí či další zveřejněnou část. Rozepsaný díl se čtenáři neprozradí. Veřejná stránka série vznikne až ve chvíli, kdy má alespoň dvě publikované části, takže prázdné cedule nevisí na dveřích dřív než samotný program.

Pod článkem se mohou objevit dvě až tři související čtení. Redaktor může vztahy určit ručně, zbytek doplní předvídatelný výběr podle kategorie a obsahu. Nepoužíváme historii čtení, IP adresu ani reklamní profil. Když někdo otevře text o DMX, web si z toho nezaloží osobní složku s názvem „má podezřele rád pětikolíky“.

Přibylo také plánování na celé hodinové sloty, takže redaktor nemusí hlídat publikaci s prstem nad tlačítkem. Zveřejnění provede hodinová údržba, nikoli první náhodný návštěvník stránky. Nový článek pak může vstoupit do řízené fronty pro Facebook s patnáctiminutovým ochranným oknem, během kterého lze text ještě upravit nebo odeslání zrušit.

Před zveřejněním editor nově poradí s chybějícím perexem, SEO údaji, nadpisy, obrázky nebo zapomenutou pracovní poznámkou. Na výslovné požádání zkontroluje nejvýše dvanáct odkazů. Nedává známky a publikaci nezamyká; je to spíš kolega, který před odchodem tiše ukáže na kabel ležící přes průchod.

Při importu Markdownu se nadpis, perex, SEO pole a přiložený obrázek nejprve ukážou v kontrolním kroku. Teprve po potvrzení se převedou do článku. Je to malá brzda, která se hodí: překlep v hlavičce se lépe řeší v náhledu než po zveřejnění.

Hudba přímo v profilu

Kapelní profil může nově nabídnout hudbu ze Spotify i SoundCloudu. Spotify přehrávač dostal větší výšku, takže návštěvník nevidí jen stísněný výřez, ale použitelnější seznam skladeb. SoundCloud už nemusí zůstat obyčejným odkazem vedoucím pryč z BackstageHubu; web pozná službu a připraví odpovídající přehrávač.

Externí obsah se nespustí hned s otevřením profilu. Nejprve zůstane za souhlasem návštěvníka a teprve potom se spojí s danou hudební službou. Je to o krok navíc, ale také férovější zacházení s daty. Kdo si chce přečíst základní informace o kapele, nemusí současně hlásit Spotify nebo SoundCloudu, že právě dorazil.

Čtyřicet čtyři pixelů pro obyčejný palec

Některé změny se ve screenshotu vysvětlují špatně. Bod na mapě akce například zůstal vizuálně velký 20 pixelů, jeho skutečná dotyková plocha má ale 44 krát 44 pixelů. Na monitoru rozdíl skoro není vidět. Na telefonu při chůzi nebo v rozjetém autobuse už ano: uživatel má otevřít místo, ne vedlejší ulici.

Vyhledávání na stránce Objevovat nyní zahrnuje také zveřejněné články. Koncepty, skryté texty a budoucí naplánované díly se ve výsledcích neukazují. Výběr funguje klávesnicí a dlouhé názvy se vejdou i na úzký displej. Jsou to drobnosti, které samy o sobě nevytvoří slavnostní tiskovou zprávu. Dohromady ale rozhodují, zda se dá služba používat i jinak než na vývojářově notebooku.

Tři šířky obrazovky a cesta zpátky

Nová funkce není hotová jen tak, že vypadá dobře na vývojářově monitoru. Veřejné změny procházejí kontrolou na desktopu, tabletu a telefonu. Zkouší se ovládání klávesnicí, režim omezeného pohybu, české zalamování i vodorovné přetékání. Dlouhý název článku totiž nepotřebuje svobodu opustit displej a pokračovat někam směrem k sousední aplikaci.

Každá změna má omezený rozsah, vlastní kontrolu a možnost návratu. Před nasazením se ověřují konkrétní soubory, po něm jejich otisky a skutečné chování webu. Když kontrolní soubor neprojde, produkce nedostane ani ten zbytek. Tvrdohlavý server tím sice získá pár nelichotivých poznámek v pracovním deníku, ale také právo nic nerozbít.

Nejbližší viditelný test přijde s prvním naplánovaným článkem. Pokud všechno proběhne správně, text se objeví, redakční fronta udělá svou práci a server se k tomu nebude mít potřebu vyjadřovat. Na vývoj je to vlastně docela slušný potlesk.