Foto: Kritzolina, Wikimedia Commons, licence CC BY-SA 4.0. Fotografie byla zmenšena pro web a zůstává pod stejnou licencí.

Když Colours of Ostrava používaly vratné kelímky, část festivalového provozu každý večer zamířila na dálnici. Špinavé nádoby se v Dolních Vítkovicích naložily, odvezly do mycího centra v Brně a čisté se vrátily zpět. Podle údajů festivalu citovaných serverem Ekonews tak během akce jezdily dva kamiony denně. Další přeprava byla potřeba před festivalem a po něm.

Právě na tomto příkladu je vidět, proč obrázek tlustého omyvatelného kelímku proti tenkému jednorázovému nestačí. O výsledku rozhoduje celý provoz: kolikrát se nádoba skutečně vrátí, kde se umyje, kolik vody a energie myčka spotřebuje, jak daleko jede nákladní auto a co se s kelímkem stane na konci.

Vratný kelímek potřebuje celý koloběh

Zálohovaný kelímek má na festivalu jednu velkou praktickou výhodu. Návštěvník v něm drží peníze, takže jej spíš vrátí než odhodí pod pódiem. Po sběru však následuje třídění, přeprava, mytí, sušení, kontrola, uskladnění a další distribuce. NickNack, jehož jméno u nás s vratnými kelímky často splývá, je přitom konkrétní značka a dodavatel, nikoli název celé kategorie.

Ani jednorázový kelímek nekončí dobře jen proto, že je vyrobený z recyklovaného PET. Musí se dostat do správné nádoby, zůstat dostatečně čistý a dojít ke zpracovateli, který pro materiál má využití. Jeden systém potřebuje vratnou logistiku a myčku, druhý pečlivý sběr a skutečnou recyklaci. Bez jejich zvládnutí zůstane na konci hlavně hromada odpadu.

Dva přívody vody průmyslovou myčku neuživí

Colours uvádějí, že v areálu nemají mycí linku a během festivalu ji nemají kam umístit. Dolní Vítkovice navíc poskytují pouze dvě přípojky vody, jejichž kapacitu spotřebuje už běžný provoz akce. Mobilní myčka tedy podle pořadatele naráží na prostor, vodu i odpadní hospodářství.

Festival si proto nechal od LCA Studia zpracovat posouzení životního cyklu. Ve svých zveřejněných závěrech uvádí, že v jeho konkrétních podmínkách může mít jednorázová varianta z rPET až o 109 gramů CO₂ na kelímek nižší stopu než varianta vratná. U emisí se měl vratný kelímek dostat do výhody po více než deseti použitích, při započtení širších dopadů na životní prostředí po více než dvaceti.

V ostravském provozu se přitom jeden kelímek kvůli odvozu do Brna mohl vrátit nanejvýš jednou denně — tedy čtyřikrát za celý ročník. Potřebný počet obrátek by tak sbíral několik let. Do hry by mezitím vstoupilo skladování, opětovné mytí před sezonou, ztráty i poškození.

Je tu důležitá poznámka pod čarou: kompletní studii festival nezveřejnil, protože podle něj obsahuje obchodní a organizační údaje. Číslo 109 gramů proto nelze nezávisle rozebrat ani přenést na jinou akci. Je to závěr analýzy objednané Colours pro podmínky Colours, nikoli univerzální rozsudek nad vratnými kelímky.

Rozdíl dělá myčka, vzdálenost i počet návratů

Širší studie podobnou opatrnost potvrzují. Přehled Programu OSN pro životní prostředí našel v různých modelech bod zvratu od přibližně deseti až po stovky použití. Rozptyl způsobují materiály, způsob mytí, zdroj energie, doprava, ztrátovost i možnosti recyklace. U dobře nastaveného systému pro studené nápoje vycházejí vratné nádoby zpravidla lépe, potřebné opakování však musí opravdu nastat.

K obdobnému výsledku došla i studie nizozemského Rijkswaterstaat, která porovnávala recyklovatelné jednorázové a omyvatelné vratné kelímky na akcích. Žádný systém nevyhrál za všech okolností. Rozhodoval konkrétní scénář.

To je dobře vidět v Josefově. Brutal Assault podle Ekonews pracuje přibližně se 450 tisíci vratnými kelímky ročně a mezi areálem a mycími centry otáčí zhruba deset kamionových souprav. Logistiku považuje za zvládnutelnou a vratný systém dál rozšiřuje. Rock for People také vozí kelímky do externích myček; vlastní zařízení by pro několik dnů provozu v roce znamenalo příliš velkou investici a starost. Stejný typ obalu, jiná akce a jiný výsledek provozní rovnice.

Čistota areálu se musí odpracovat

Colours postavily jednorázovou variantu na tom, že velká část kelímků je ze stoprocentního rPET. Přidaly zvláštní „kelímkoše“, sběrače a úklidový tým o přibližně 300 lidech. V bilanci jednoho z ročníků festival evidoval 10 640 kilogramů plastu odeslaného ke zpracování. Podle oslovených zpracovatelů mohlo až 80 procent správně vytříděného odpadu najít další využití.

Čistý areál tedy není argumentem, že jednorázový kelímek žádný odpad nevytváří. Ukazuje spíš množství práce, nádob, svozů a lidí, které musí pořadatel zaplatit, aby plast nezůstal na zemi ani ve směsném kontejneru. Záloha motivuje návštěvníka finančně; bez ní musí stejnou disciplínu vytvořit organizace festivalu.

Evropská pravidla se přitom v dalších letech posouvají směrem k opakovanému použití. Nařízení EU o obalech počítá s širší nabídkou vratných řešení v gastronomii a s omezením některých jednorázových plastů. Jak přesně dopadnou jednotlivá ustanovení na různé festivalové provozy, mají ještě upřesnit prováděcí pokyny.

Otázka pro pořadatele proto nezačíná u barvy kelímku ani u loga na jeho stěně. Začíná u mapy: kde se bude mýt, kolikrát se opravdu vrátí, kolik kilometrů kvůli tomu ujede a kdo převezme materiál po posledním pivu. Teprve z těchto odpovědí vznikne systém, který obstojí i mimo reklamní slogan.