Lesní zvěř

Bio

Lesní zvěř je brněnská kapela pohybující se mezi nu-jazzem, elektronikou, improvizací a tanečními rytmy. Její počátky sahají k přelomu tisíciletí, kdy se kolem klávesisty a autora Jiřího Hradila, bubeníka Martina Čecha a hlasového performera Miloše Rejska začal formovat společný hudební jazyk. Nešlo o tradiční jazzovou sestavu ani o elektronický projekt založený pouze na počítači. Živé nástroje, improvizované beaty a syntezátory vytvářely prostor pro hudbu, která může být v jedné chvíli energická a v další rozjímavá.

Charakteristický zvuk staví na klavíru, hammondkách a psychedelických syntezátorech Jiřího Hradila, bicích Martina Čecha a trubce Marka Steyera. V dřívější podobě jej doplňoval hlas, zvuky a slamově pojatá poezie Miloše Rejska, občasným hostem a spolupracovníkem zůstával Ondřej Liška. Kapela pracuje také s živě zachycenými a elektronicky upravenými samply. Downtempo, hip hop, drum'n'bass, jazz a psychedelie pro ni nejsou oddělené škatulky, ale zdroje rytmu a nálady, které lze v jedné skladbě spojovat.

První třípísňové demo vzniklo v zimě 2002 a míchal je bubeník a producent Pavel Fajt. Dlouho připravované debutové album Lesní zvěř vyšlo roku 2009 v produkci Dušana Neuwertha. Hostovala na něm Horňácká muzika Petra Mičky, čímž se poprvé výrazně propojil moderní zvuk kapely s moravskou lidovou hudbou. Druhá deska následovala o pět let později. Po období písňovější tvorby a částečné odmlce se Lesní zvěř vrátila k instrumentálnímu triu kláves, bicích a trubky. Novější směřování předznamenal singl Passions.

Spolupráce s Horňáckou muzikou dále vyrostla v samostatný projekt Hrubá Hudba. Stejnojmenné dvojalbum z roku 2019 postavilo vedle sebe autentickou horňáckou tradici a autorskou hudbu Jiřího Hradila. Společná vystoupení zazněla na Besedě u bigbítu, Colours of Ostrava, Mezinárodním folklorním festivalu Strážnice i v pražském Rudolfinu při koncertu ke stému výročí republiky. Lesní zvěř sama koncertuje na českých a zahraničních festivalech a představila se například na Athens Jazz. Její síla spočívá v souhře, která nechává jednotlivým nástrojům rovnocenné místo a při živém hraní může měnit vystavěnou skladbu podle okamžiku. Kapela tak propojuje zkušenost klubové elektroniky s fyzickou energií bicích, jazzovou svobodou a zvukovou představivostí, která se nebojí vstoupit ani do dialogu s lidovou muzikou.

Mezinárodní festivalová vystoupení potvrzují, že tento způsob práce je srozumitelný i mimo české prostředí. Na pódiu se skladby neopírají o jediného frontmana; klávesy, bicí a trubka si předávají hlavní úlohu a improvizace může proměnit jejich délku i napětí. Každý koncert proto zachovává prostor pro okamžitou reakci hráčů.